„Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na přípravě tohoto programu podíleli. Problematika dostupného bydlení je nejen aktuální, ale i komplexní téma, které nemá rychlé ani jednoduché řešení. Klíčem k dostupnému bydlení je posílit stranu nabídky především rychlejší výstavbou bytů, ale také dopravní infrastruktury nebo ubytovacích kapacit pro vysokoškolské studenty. Řešení připravené ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR představuje tři různé finanční nástroje zaměřené nejen na posílení nabídkové strany, ale především na zvýšení finanční dostupnosti těchto nových projektů. Národní rozvojová banka a jí poskytované návratné finanční nástroje jsou předpokladem systémového a dlouhodobého řešení dostupnosti bydlení v České republice,“ uvedl Tomáš Nidetzký, předseda představenstva Národní rozvojové banky.

Program na podporu dostupného nájemního bydlení přinese veřejnému sektoru a soukromým investorům možnost získat zvýhodněný úvěr na výstavbu, rekonstrukci nebo pořízení bytů, které budou následně pronajímány. Nájemné u takto vzniklých bytových jednotek nesmí překročit 90 % tržního nájemného v dané lokalitě. Částka 2,25 miliardy Kč může podpořit vznik nebo rekonstrukci nejméně 800 bytových jednotek. Spodní finanční limit pro jednu žádost je stanoven na 100 milionů. Pro města a obce se bude jednat o další možnost, jak si udržet podporované profese důležité pro jejich chod, jako jsou například učitelé, hasiči, policisté nebo zdravotnický personál, či podpořit mladé rodiny a důchodce.

Národní rozvojová banka v programu nabídne zvýhodněné úvěry, které podpoří větší bytové projekty s předpokládanými náklady nad 250 milionů korun. Cílem bude výstavba, rekonstrukce nebo nákup velkých bytových projektů – počítá se se zájmem ze strany především větších investorů, krajů a metropolí. Žadatelé mohou formou podřízeného úvěru získat až 80 % z celkové částky způsobilých nákladů, přičemž alespoň 10 % musí být hrazeno z vlastních zdrojů. Úroková sazba se bude pohybovat v rozmezí 1 – 2 % p. a. Počítá se rovněž se zapojením soukromých finančních institucí, a to nejméně v objemu 10 % předpokládaných nákladů projektu.

V oblasti státní podpory výstavby dostupného nájemního bydlení se jedná v pořadí už o druhý program, na jehož realizaci se podílí MMR. První se stejným názvem spustilo v průběhu loňského roku prostřednictvím Státního fond podpory investic (SFPI). „Program Dostupné nájemní bydlení je mimořádně úspěšný. Vyčlenili jsme na něj 7 miliard korun a podle posledních údajů v něm už máme žádosti hlavně samospráv za více než 8 miliard. Nejsou to ale jenom peníze, které prostřednictvím SFPI nabízíme. Rozjeli jsme i činnost regionálních center podpory investic. Ta přímo v regionech pomáhají iniciovat a následně konzultují především projekty dostupného nájemního bydlení. Jejich přidaná hodnota je v zaměření se na projekty bydlení, kdy poskytují nejen základní informace k možnostem financování, ale fundovaně poradí i s technickými problémy v rámci přípravy podkladů k žádosti o podporu. Tento krok považuji za podobně důležitý jako samotné finanční nástroje,” prohlásil ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek.

„Vedle vytvoření cenových map nájemního bydlení a hojně využívaného vládního programu Dostupného nájemního bydlení, který realizuje SFPI, je toto další nástroj na podporu výstavby nájemního bydlení, kterým vláda pověřila NRB. Ministerstvo financí bude v příštích týdnech rovněž notifikovat možný bezplatný převod více než 200 státních pozemků na obce pro projekty dostupného nájemního bydlení u Evropské komise. NRB skupina má ještě za úkol vysoutěžit zakladatele a zároveň správce investičního fondu, do kterého by se vložily veřejné i soukromé peníze. Za ty by bylo možné v první fázi postavit stovky bytů. I ty by sloužily pro dostupné nájemní bydlení,” dodal ministr financí Zbyněk Stanjura.

Článek NRB dnes spustila program Dostupné nájemní bydlení s alokací 2,25 miliardy korun z Národního plánu obnovy se nejdříve objevil na NRB.

Rád bych poděkoval kolegům z ministerstva financí, které bylo předkladatelem zákona, za podporu při jeho zpracování, tak i za přístup zákonodárců v obou komorách Parlamentu ČR, který přispěl k jeho hladkému schválení. Výsledkem je zákon, který vytváří dobré předpoklady pro to, aby se NRB stala plnohodnotnou státní rozvojovou bankou podle západoevropského vzoru a byla aktivní a důležitou součástí realizace hospodářské politiky státu,“ uvedl Tomáš Nidetzký, předseda představenstva NRB. Jak dále doplnil: „Součástí tohoto příběhu je i naplnění vládního usnesení z listopadu 2023 o integraci s Českou exportní bankou. To nám umožní maximalizovat kapitál obou bank ve prospěch zefektivnění a modernizace české ekonomiky.“

Propojením státem vlastněných bank se zvýší záruční a úvěrové kapacity NRB o desítky miliard korun, a to bez dodatečných nákladů pro státní rozpočet. Vznikne tak kompetenční centrum pro oblast finančních nástrojů s cílem návratné podpory podnikání, konkurenceschopnosti, financování infrastruktury a exportního financování. Po legislativní změně bude NRB nadále bankou držící bankovní licenci, zůstane pod dohledem ČNB a bude se řídit většinou právních předpisů regulujících činnost bank. Zákon o NRB mimo jiné vytvořil předpoklad pro rozšíření zdrojů financování, které vedle tradičních evropských a národních zdrojů umožní bance emitovat dluhopisy na financování konkrétních projektů v souladu s hospodářskou strategií státu.

Článek NRB se stává kompetenčním centrem finančních nástrojů se nejdříve objevil na NRB.

AECM sdružuje 32 zemí z řad států Evropské unie, Velké Británie, Švýcarska, Kosova, Moldavska, Ukrajiny, včetně Turecka a Ázerbájdžánu. Jedná se v součtu o 47 národních či regionálních záručních institucí s impozantním objemem záručního portfolia, dosahujícího ke konci roku 2023 hodnoty cca 207 miliard EUR. Na výročním zasedání ve Varšavě byly mimo jiné také schváleny priority AECM pro nadcházející období, kterými jsou:

• posílení proporcionality, tzn. zohledňování kapacitních možností především malých a střeních podnikatelů (MSP) v administrativních a byrokratických požadavcích na realizaci finančních nástrojů;
• podpora klíčového segmentu MSP při realizaci evropského programu „twin transition“ (zelená a digitální ekonomika) např. flexibilnějším přístupem v poskytování veřejné podpory (state aid rules);
• budování digitální infrastruktury a digitálních znalostí – tzn. udržení kroku v současném trendu skokového nárůstu využívání prvků umělé inteligence;
• posilování role záručních schémat jako klíčové podpory pro segment malých a střední podnikatelů na unijní úrovni.

Zástupci Evropské komise i Skupiny Evropské investiční banky během konference a seminářů na téma „green and digital transition“, tj. přechod na zelenou a digitální ekonomiku zdůraznili nejen stále platné cíle dlouhodobé udržitelnosti, ale bohužel také pokračování trendu nedostatku zdrojů alokovaných na finanční nástroje na národních, ale i evropské úrovni. Zástupkyně Evropského investičního fondu (EIF), realizujícího mj. jeden ze základních schémat podpory – program InvestEU – uvedla, že deklarované finanční potřeby směrem k EIF již nyní trojnásobně převyšují dostupné zdroje.

Na příštím výročním zasedání se členové AECM setkají v Berlíně v květnu 2025.

Článek Tomáš Nidetzký se stal viceprezidentem Evropské asociace záručních institucí se nejdříve objevil na NRB.

V souvislosti s pokračující koronavirovou krizí Evropská komise přibližně před měsícem prodloužila platnost tzv. Dočasného rámce pro veřejnou podporu z konce roku 2020 až do 30. června 2021. V režimu tohoto Dočasného rámce běží i program Záruka COVID III, proto se Vláda ČR rozhodla prodloužit i platnost souvisejícího zákona o státní záruce do konce 30. června 2021, resp. tak dlouho, jak dlouho bude v platnosti příslušný režim veřejné podpory

Prostřednictvím programu Záruka COVID III mohou komerční banky a spořitelní družstva celkově poskytnout podnikatelům úvěry v objemu až 500 mld. Kč. K 25. říjnu 2020 podporu doposud využilo přes 2 300 podnikatelů v objemu 14,4 mld. Kč, přičemž dalších 2 600 žádostí o podporu v objemu 15 mld. Kč je v procesu schvalování.

Související články:

10. 10. 2020: Proč v COVID III nejsou finanční příspěvky na úhradu úroků komerčních úvěrů?
29. 05. 2020: ČMZRB podepisuje smlouvy s finančními institucemi do programu COVID III
25. 05. 2020: Průběžný stav vyřizování žádostí programů COVID
19. 05. 2020: COVID III před spuštěním, po notifikaci Evropské komise program schválila vláda

Článek COVID III poběží až do června 2021 a bude ho možné využít i na investice se nejdříve objevil na NRB.

Od začátku však bylo zřejmé, že poptávka po programech COVID bude výrazně převyšovat jejich kapacitu. A to nejen kapacitu finanční, ale i administrativní kapacity ČMZRB. Banka se dlouhodobě věnuje průběžnému financování investičních potřeb českých podnikatelů, není však uzpůsobena na okamžité řešení nárazové potřeby likvidity velkého počtu podnikatelů v krizové situaci. Jak v případě úvěrů, tak v případě záruk jsme během několika dní obdrželi více žádostí, než kolik jsme zpracovali za celý loňský rok! Bylo proto jasné, že program COVID III bude třeba vystavět na zcela jiných základech.

Vzhledem k omezeným volným prostředkům z evropských strukturálních fondů a enormnímu okamžitému tlaku na státní rozpočet v důsledku koronavirové krize rozhodla vláda poprvé v historii vystavit na program ČMZRB státní záruku. Ta byla schválena samostatným zákonem v astronomické výši 150 miliard korun. Tato záruční kapacita umožní v průběhu letošního roku poskytnout postiženým firmám úvěry v celkovém objemu půl bilionu korun.

V administrativní rovině byly veškeré úkony plně přeneseny na komerční banky – rozhodují tak nejen o poskytnutí úvěrů firmám, ale také o tom, které nesplácené úvěry zařadí do zaručovaného portfolia a budou na ně uplatňovat záruční plnění. Odpadá tím nutnost, aby ČMZRB musela přijímat žádosti o záruku a samostatně je schvalovat. Tento postup nicméně znamená, že nelze využít režim veřejné podpory de minimis. Tato podpora se totiž musí zapisovat do příslušného registru, což vždy dělá ČMZRB. Nyní by to musely dělat přímo komerční banky, které ovšem s veřejnou podporou nemají praktické zkušenosti a logicky se této nové povinnosti bránily. Jedinou možnou alternativou tak bylo využít tzv. Dočasný rámec.

Nový program COVID III (nejen) díky tomu přináší řadu zásadních výhod. Tou nejpodstatnější výhodou pro všechny podnikatele je fakt, že jednají pouze se svou financující bankou. Celý proces sjednání úvěru a vyřízení záruky se tak může vyřídit velice rychle a podnikatelé mohou mít tolik potřebné peníze k dispozici během několika dnů. Druhou výhodou je, že limit veřejné podpory pro koronavirová opatření dle Dočasného rámce se počítá sám o sobě, nepřipočítává se k němu žádná v minulosti obdržená veřejná podpora. Stejně tak se podpora počítá pro jeden konkrétní podnikatelský subjekt (jedno IČ), tedy nesčítá se podpora v rámci propojených firem. To ocení především ti, kteří v minulých letech čerpali podporu de minimis. Zatřetí, pražští podnikatelé jistě budou kvitovat fakt, že nový program již neřeší sídlo firmy či místo realizace projektu, ale lze jej využít bez omezení pro všechny české firmy. Začtvrté, program se v plné míře vztahuje také na zemědělské podniky. Zapáté, pro středně velké firmy bude výhodou, že limit veřejné podpory není stanoven jako pevná částka, ale jako dvojnásobek ročních mzdových nákladů, nebo jako čtvrtina ročního obratu firmy. Na rozdíl od de minimis je tak limit proporční vůči velikosti firmy. A poslední výhodu ocení větší firmy: program se na rozdíl od svých předchůdců nevztahuje pouze na malé a střední podniky, ale i na firmy do pěti set zaměstnanců.

Na druhou stranu však použití Dočasného rámce skýtá tři úskalí. Tím prvním je, že není možné kombinovat u jednoho komerčního úvěru více forem podpory, například záruku a úrokové zvýhodnění. Druhým úskalím je, že nelze poskytovat záruky bez poplatku. Cena za poskytnutou záruku musí zohledňovat skutečnost, že na sebe stát přebírá část rizika spojeného s nesplacením úvěru. Komerční banky tak budou platit záruční poplatek, který nesmí přenést na klienta (ani přímo ve formě poplatku, ani nepřímo ve formě zvýšené úrokové sazby). Třetím úskalím pak je, že záruka státu nesmí být neomezená, ale část rizika vždy musí nést komerční banky.

Důsledkem je, že jak pro banky, tak pro podniky bude využití programu COVID III zpoplatněné: banky musí platit záruční poplatek, podnikatelé úroky u komerčních úvěrů. Díky využití nových pravidel pro veřejnou podporu však bude podpořen výrazně větší počet zasažených podnikatelů, výrazně rychleji a s výrazně menším množstvím formulářů, než by bylo možné v rámci standardního režimu de minimis. Oproti předchozímu záručnímu programu navíc dochází k navýšení limitu pro zaručované úvěry až na 50 mil. Kč a také k navýšení míry záruky na 90 %, což zasaženým podnikatelům zvyšuje pravděpodobnost získání komerčního úvěru. Z celkového pohledu podpory české ekonomiky zasažené koronavirovými opatřeními je tak nový režim veřejné podpory jednoznačně pozitivním krokem.

Související články:
10. 04. 2020: Co je veřejná podpora a proč ji v programech COVID řešíme v režimu de minimis?
15. 04. 2020: Proč nepoužíváme v programech COVID I a II jiný režim veřejné podpory než de minimis?

Článek Proč v COVID III nejsou finanční příspěvky na úhradu úroků komerčních úvěrů? se nejdříve objevil na NRB.

Druhou obecně platnou alternativou je pak notifikovat daný úvěrový či záruční program u Evropské komise, která vyhodnotí, zda a do jaké míry by mohlo dojít k narušení hospodářské soutěže na evropském trhu. Řízení u Evropské komise však zpravidla trvá minimálně několik měsíců, vydat se touto cestou by tedy zcela zásadním způsobem snížilo efektivitu pomoci.

Současná situace nabízí ještě jednu specifickou alternativu. 19. března schválila Evropská komise tzv. „Dočasný rámec pro veřejnou podporu“, který stanovuje flexibilní pravidla pro podporu poskytnutou v roce 2020 v návaznosti na koronavirovou krizi. Tento typ veřejné podpory také vyžaduje notifikaci u Evropské komise, ta nicméně přislíbila, že jednotlivé žádosti bude vyřizovat v řádu dnů. Dočasný rámec je výhodný v tom, že limit povolené veřejné podpory je oproti de minimis navýšen. V případě dotační podpory se jedná o limit 800 tisíc eur. V případě úvěrové a záruční podpory není limit stanoven pevnou částkou, ale jako dvojnásobek ročních mzdových nákladů, nebo jako čtvrtina ročního obratu firmy.

Dočasný rámec ale také stanovuje podmínky, kdy je možné jej uplatnit. Jednou z podmínek je, že nelze poskytovat bezúročné úvěry či záruky bez poplatku, cena za poskytnutý úvěr/záruku musí zohledňovat podstupované riziko. Druhou podmínkou je, že pokud záruka kryje tzv. první ztrátu (tj. nesplácené úvěry jsou kryty primárně zárukou z veřejných zdrojů), může zaručovat max. 35 % poskytnutého provozního úvěru. Třetí podmínkou je, že na jeden provozní úvěr nelze současně poskytnout záruku a úrokové zvýhodnění.

Důsledkem těchto podmínek je, že pro české podniky by úvěry a záruky poskytnuté v tomto režimu veřejné podpory byly méně výhodné, než bezúročné úvěry z programu COVID I a bezplatné záruky s finančním příspěvkem v programu COVID II.

Související články:
10. 04. 2020: Co je veřejná podpora a proč ji v programech COVID řešíme v režimu de minimis?

Článek Proč nepoužíváme v COVID I a II jiný režim veřejné podpory než de minimis? se nejdříve objevil na NRB.

Nejedná se ovšem o zákaz absolutní. Nelze samozřejmě předpokládat, že by státy nevynakládaly na podporu svého podnikatelského sektoru ani jedno jediné euro. Vynakládají. Bylo tedy potřeba stanovit hranici, kdy veřejná podpora má jen omezený dopad na hospodářskou soutěž a přeshraniční obchod. Tato hranice je 200 tisíc eur v průběhu jakýchkoliv tří po sobě jdoucích let. Určité sektory však mají limit nižší: pro silniční nákladní dopravu jde o 100 tisíc eur, pro rybářství o 30 tisíc eur a pro zemědělství o 20 tisíc eur.

Tomuto limitu se říká podpora de minimis. Ta se nepokládá za nepovolenou veřejnou podporu. Do limitu se započítává vždy celá výše dotace či finančního příspěvku, na rozdíl od zvýhodněného úvěru a záruky, u nichž se výše veřejné podpory vypočítá v závislosti na výši úvěru/záruky, délce splatnosti/délce ručení a v případě úvěru i na výši úrokové sazby.

Členské státy jsou tedy oprávněny podporovat podnikatele až do výše stanoveného limitu. To je samozřejmě dobrá zpráva. Má to ale dvě důležité podmínky.

První podmínkou je, že podpora v režimu de minimis se počítá pro jeden podnik. Pod tímto pojmem se skrývá skupina podniků vzájemně propojených prostřednictvím ovládání většiny hlasovacích práv či uplatňováním rozhodujícího vlivu jednoho podniku na druhý (nevztahuje se na pouhé držení podílů či akcií fyzickou osobou). Propojenost podniků je navíc nutno sledovat napříč Evropskou unií. Pod jeden podnik tedy spadají i všechny dceřiné či mateřské společnosti sídlící v zahraničí. Limit de minimis se nicméně počítá na úrovni státu, zahrnuje tedy jen podporu pro všechny propojené podniky poskytnutou českým veřejným subjektem.

Druhou podmínkou je sledování poskytnuté veřejné podpory v režimu de minimis. Evropská unie za tímto účelem zřídila registr de minimis, v němž musí být evidována každá veřejná podpora poskytnutá v tomto režimu.

V případě úvěrových a záručních programů ČMZRB jsou tyto dvě podmínky řešeny prostřednictvím formuláře „Prohlášení žadatele o podporu v režimu de minimis“. Každý žadatel musí v tomto formuláři uvést všechny propojené podniky a přehled doposud poskytnuté podpory v tomto režimu. To, co se na první pohled může zdát jako formulář navíc a zbytečná byrokracie, je tedy nezbytnou podmínkou pro to, aby ČMZRB mohla podporu v podobě zvýhodněného úvěru nebo bankovní záruky svým klientům vůbec nabízet.

Související články:
15. 04. 2020: Proč nepoužíváme v programech COVID I a II jiný režim veřejné podpory než de minimis?

Článek Proč řešíme v programech COVID veřejnou podporu v režimu de minimis? se nejdříve objevil na NRB.

Vedle finančních nástrojů se k rozvoji ekonomik využívají ještě dotace. Jde rovněž o prostředky z veřejných rozpočtů, které se však do systému nenavrací, ale jednorázově se spotřebují. Jejich smyslem je zpravidla za jisté míry spoluúčasti příjemce snížit cenu realizovaného projektu v případě, že se jedná o veřejný zájem. Dotacemi je proto vhodné podporovat ty sektory ekonomiky, které z podstaty své povahy negenerují zisk, tj. například zdravotnictví a sociální služby.

V České republice v současné době převažuje podpora poskytovaná ve formě dotací. Od tohoto trendu se však pomalu upouští. Jak naznačuje Evropská komise, poměr mezi podporou poskytnutou ve formě dotací a finančních nástrojů bude postupně posilovat ve prospěch návratné formy podpory. Důvodů je několik. Například ten, že dotace z dlouhodobého pohledu narušují přirozené tržní prostředí. Vezmeme-li třeba v potaz, že v rámci unijního trhu může častokrát docházet k situaci, kdy podnikatel ze země, která je čistým přispěvovatelem do rozpočtu EU, prostřednictvím odvedených daní de facto přispěje na vyplacení dotace podnikateli ze země, která je příjemcem prostředků z rozpočtu EU, s nímž následně svede boj o stejného zákazníka.

To se v případě podpory poskytnuté ve formě finančních nástrojů nestane. Ze stejného oboru (např. zpracovatelský průmysl, stavebnictví, služby) může zvýhodněný úvěr či zvýhodněnou záruku získat jakýkoliv podnikatel (zpravidla malý či střední). Jediné, co musí splnit, je být alespoň do určité míry bonitní. Vzhledem k tomu, že podmínky jsou rovné pro všechny účastníky na trhu (v daném sektoru a daném regionu a vzhledem k velikosti podnikatele), není poskytnutím finančního nástroje tržní prostředí narušeno.

Další předností finančních nástrojů oproti dotacím je jejich stabilita a dlouhodobost. Podnikatel může podporu získat přesně v okamžiku, kdy ji potřebuje, a na jaký účel ji potřebuje. Její získání je navíc rychlé, zpravidla v řádu několika týdnů, a administrativně nenáročné. Nemusí tedy vymýšlet či přizpůsobovat projekt podmínkám dotačního programu. Může si připravit projekt dle svých potřeb a na něj získat zvýhodněné financování.

Dalším důvodem, proč budou dotace pomalu vysychat, je ten, že při jejich vyplacení dochází automaticky k jejich spotřebě. Alokované prostředky určené na podporu se do systému nenavrátí a mohou být proto poskytnuty jen jednou. Finanční nástroje mají v tomto ohledu to kouzlo, že se navrací a mohou tak být využity opakovaně znovu. A pokaždé i na jiný typ projektu. Díky tomu například německá rozvojová banka KfW či rakouská AWS ještě dnes hospodaří s prostředky z Marshallova plánu, které po druhé světové válce získaly od Spojených států jako pomoc k hospodářské obnově.

Navíc dochází k efektivnější alokaci veřejných zdrojů, protože projekty podpořené formou finančních nástrojů vykazují lepší finanční výsledky než projekty podpořené dotací. V prvním případě vznikají pouze projekty, které jsou životaschopné a jsou schopny si na sebe vydělat. V druhém případě může dojít k neefektivnímu a umělému navyšování nákladů projektu. Často je to vidět například v oblasti cestovního ruchu, kdy vznikne penzion prvotřídní kvality, který by bez přispění dotačních prostředků EU nikdy vzniknout nemohl, protože by nebyl rentabilní.

Za účelem rozvoje malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších sektorů ekonomiky vyžadujících veřejnou podporu právě formou finančních nástrojů byla v roce 1992 založena Českomoravská záruční a rozvojová banka. Ta za 25 let své existence (do konce srpna 2017) poskytla přes 26 tisíc záruk pro 15 tisíc klientů a téměř 7,5 tisíce úvěrů pro 7 tisíc klientů v celkovém objemu 104 miliard korun. A přispěla tak i k čerpání zvýhodněných prostředků ve formě finančních nástrojů z rozpočtu EU a jejích institucí.

V roce 2016 vláda ČR přijala usnesení o její aktivizaci na národní rozvojovou banku a následně 21. srpna 2017 schválila projekt její přeměny. ČMZRB se tak ve své nové roli ještě více zapojí do rozvoje české ekonomiky a zapříčiní se ještě o větší využívání finančních nástrojů a vyšší čerpání finančních zdrojů ČR a EU. Což s sebou přinese stabilnější hospodářský růst ČR a eliminaci jeho výkyvů.

Článek Finanční nástroje na rozdíl od dotací nenarušují tržní prostředí se nejdříve objevil na NRB.